Připomínky k analýze ministerstva spravedlnosti
Připomínky k analýze ministerstva spravedlnosti
s názvem
"Vliv teritoriality soudních exekutorů na vymahatelnost pohledávek, na délku vymáhání a na další parametry exekučního řízení, návrhy alternativních legislativních řešení“
ze dne 26.5.2015"
zpracované doc. Ing. Lubošem Smrčkou, CSc. a Ing. Janem Plačkem
(dále jen analýza).
Úvodem.
Stanovisko ministerstva spravedlnosti k senátnímu návrhu teritoriality soudních exekutorů (poslanecký tisk 499) obsahovalo odkazy a citace z analýzy. Analýza z 26.5.2015 obsahuje výtah a některé drobné, spíše gramatické úpravy analýzy z 29.3.2015. Ministr Pelikán analýzu z 29.3.2015 kritizuje, že hledí pouze na ekonomické hledisko, a považuje ji za zaujatou. „Proto jsme ji museli vyhodnotit opatrně a kriticky, ale i tak nám přinesla velmi cenné poučení,“ řekl. (11.5.2015, Lidové noviny, str. 14). Zda analýzu ministerstvo zadalo, nebo zaplatilo, není známo, sám autor doc. Smrčka se netají tím, že ministerstvo nic neplatilo, nezadalo, ale zato předalo cenné podklady a čísla o exekutorech. Analýza byla zveřejněná na stránkách www.justice.cz dne 9.7.2015
Od autora analýzy očekáváme odbornost a nezaujatost. Odborníkem doc. Smrčka jistě je, o podjatosti lze pochybovat, když 29.4.2014 v Lidových novinách publikoval doc. Smrčka článek "Kde končí rozum, tam začíná politika. ", kde se razantně vymezil proti teritorialitě a to tvrzeními typu : ...„Všimněme si základní premisy, totiž, že exekutora si vybírá věřitel, nikoliv dlužník. Primitivní příklad: když přijdete pro vysavač do elektra, také nemáte povinnost koupit Rowentu, ale vybíráte si z většího množství značek“...atd. V obdobném duchu však je vedena i analýza, o kterou se měla opírat i vláda při svém rozhodování.
Co je teritorialita.
Domníváme se, že naprostou většinu negativních jevů v exekučním řízení, které se v současnosti snaží politici napravit řadou svých návrhů změn exekučních předpisů, by vyřešilo zavedení místní příslušnosti soudní exekutorů - teritoriality s rovnoměrným přidělováním exekucí.
Teritorialita je územní princip činnosti soudních exekutorů, kdy jsou soudní exekutoři, jako úřední osoby, na které stát převedl část své pravomoci v oblasti výkonu soudních a dalších rozhodnutí, rovnoměrně pověřováni exekucemi v (okrese) kraji, kde je sídlo jejich úřadu.
Variantnost analýzy.
V úvodu analýzy konstatují autoři, že práce je z vědeckého hlediska nestandardní. S tímto tvrzením autorů lze bezezbytku souhlasit. Analýza má k „vědeckosti“ vskutku co dohánět. V analýze absentuje zadání. Základní chybou analýzy je neexistence modelu, nebo východisek pro výpočet dopadů alespoň jedné z druhů funkční teritoriality s rovnoměrným nápadem krajské, či okresní, s teritorialitou s krajskou soutěží, případně jiného modelu teritoriality, a proto je analýza neobjektivní. Autoři se nezabývali situací, kdy by mohlo dojít k rozpadu stávajícího systému nepravé konkurence, ať již z důvodů ekonomických, či generační obměny a pro nedostatek zájmu o profesi. U analýz se předpokládá posouzení různých variant prostředí. Pokud má analýza sloužit ke změně legislativy, je posouzení variant samozřejmostí. U diplomové práce by chybějící variantní posouzení bylo hodnoceno nedostatečně. Způsob hodnocení teritoriality je nepřesvědčivý, již z názvu odstavce „Snížení vymahatelnosti“ je zřejmé, že dopady teritoriality jsou negativní. Autoři provádí výpočet snížení vymahatelnosti, ale metodu či vzorec neuvádí a ani nevyužívají některou ze statistických, či matematických metod popsaných v učebnicích pro střední školy. Na případného autora výpočtu neodkazují. Tabulky jsou nesrozumitelné. Důvod využití vlastní metody, navíc nepopsané, navozuje účelovost, nebo nedostatek erudice autorů. Analýza se tváří jako čistě ekonomická, autoři pomíjí zákonné vymezení činnosti exekutora, které logicky, stejně jako činnost soudů, zcela odporuje tržním principům. Autoři se věnují trhu exekutorů, nedomýšlejí, že vlastně neexistuje, jenom je součástí trhu s pohledávkami. Účelovost výběru opět významně snižuje objektivnost analýzy. Naprosto tristní je hra autorů s daty a statistikou, když výsledky se ohýbají v neprospěch teritoriality, které je doc. Smrčka zapřisáhlý odpůrce. Doporučení a závěry analýzy nevycházejí z předchozích rozborů, a některá jsou s nimi dokonce v přímém rozporu. Autoři rádi používají výrazivo jako „národní hospodářství“ což navozuje doby dávno minulé a analýza takto bohužel celkově vyznívá. Analýza tedy zcela nepřesvědčivě, povrchně a tendenčně odůvodňuje názor autorů, že teritorialita je třídní nepřítel, což zřejmě skuteční zadavatelé vyžadovali. Závěr analýzy je chaotický, neodpovídá zjištěním, o které se autoři pokoušeli. Odůvodnění závěrů pak zcela chybí.
Trh s exekucemi.
Na volném trhu jsou vlastnická práva dobrovolně směňována za ceny dohodnuté pouze mezi prodávajícím a kupujícím. Volný trh ostře kontrastuje s řízenými nebo regulovanými trhy, které vlády přímo nebo nepřímo regulují prostřednictvím cen nebo nabídky, což podle teorie volného trhu narušuje tržní signály. Díky volné soutěži mezi prodejci v poskytování produktů a služeb mají ceny tendenci klesat a zvyšuje se kvalita zboží a služeb. Zdroj: wikipedie
Analýza vychází z modelů „volného trhu“ resp. až dokonalého trhu, které pak násilně aplikuje na neexistující trh exekutorů (namísto aplikace trhu s pohledávkami). Analýza pak překvapivě doporučuje trh více monopolizovat snížením počtu úřadů a jinde tvrdí, že teritorialita je snaha o monopolizaci. Analýza vyvozuje dokonalost exekučního trhu a kvalitní práci některých exekutorů z kontroly „trhem“. Již na počátku však naprosto zřejmě tvrdí, že exekuční trh postrádá nejen dostatek informací kvalitních, ale jakýchkoliv. Pokud by existoval exekuční trh, bylo by to místo, kde by došlo ke střetu nabídky a poptávky. Nabídkou se zde rozumí nabídka exekutora na vymožení pohledávky a poptávkou oslovení jenom toho exekutora, u kterého lze očekávat úspěch. Bohužel realita, což by zjistili autoři pouhým dotazem u několika exekutorů (např. u těch co podporují teritorialitu) je zcela jiná a práce se získává známostmi, úplatky, nebo vlastním portfoliem exekutora. Malé procento vysoutěžených spoluprací s exekutory má zcela jiná, než tržní kritéria – např. výběrové řízení některých soudů, kde hlavním kritériem bylo, že exekuce budou exekutory pro soud vymáhány zdarma. Procento vymožitelnosti u exekutora výběrové řízení nepožadovalo. Procento vymožitelnosti by byl parametr pro poměřování úspěchu exekutora, a trh, pokud by existoval, by údaj vyžadoval. Není tomu tak. Úspěch exekutora ovlivňuje zajištění pohledávek, stáří pohledávek, místní poměry povinného, zájem povinného splácet, výše pohledávek, zákonná omezení a tendence exekutora omezení překračovat. Porovnat procento vymožitelnosti u různých exekutorů však lze pouze na zcela stejných pohledávkách ve stejném čase. Tedy reálně neproveditelné. Exekutor musí působit ve věci nestraně. Je povinen chránit práva účastníků. Může tak nastat situace, kdy by měl chránit zájmy povinného, neúspěch ve věci tak bude (právním) úspěchem. Autoři se nijak nevypořádávají s tímto „antitržním aspektem“.
Podle principů volného trhu by byl nejúspěšnější ten exekutor, který by měl nejvyšší procento vymožitelnosti. Získal by nejvíce exekucí. Proč v analýze není ani slovo o tomto procentu? A proč není předmětem soutěže mezi exekutory ono jedno číslo ? A proč se největší úřady nechlubí ve svých prezentacích oním jedním číslem ? Jednoduše proto, že soutěž zakazují zákony a protože by se zjistilo, že vlastně všechny úřady vymáhají v podstatě stejně, ale že některé úřady s nižším nápadem jsou řádově úspěšnější, než velkoúřady.
Soudní exekutor je povinen každou exekuci vykonat a cena za úspěšnou exekuci je stanovena vyhláškou. Kvalita a rozsah služeb jsou dány zákonem. Zákon neupravuje počet exekucí na jeden úřad, zato upravuje počet úřadů. Jednoduchým porovnám definice trhu a zákonné úpravy činnosti exekutora dojdeme k jedinému soutěžnímu parametru: počet exekucí na úřad a to je jediný parametr, který se v soutěži exekutorů používá a tvrdí se, že čím více exekucí úřad zpracovává tím je úspěšnější. Zákonem trhu je cena za každou novou exekuci nižší, a obdobně jako při deflačních tlacích vkladatel platí bance za vklad, exekutor platí za pohledávku. Že se jedná o korupci? To autoři neřeší. Z uvedeného je zřejmé, že trh na poli exekučního řízení není a ani být nemůže.
Většina managementu společností bere exekuce jako službu zadarmo, která se jen podílí na navrácení prostředků. Výběr exekutora proto deleguje na úzký okruh pracovníků, kteří preferují osobní zisk nad pravidly trhu.
Exekuční monopol.
Pro velkého korporátního klienta (ČEZ, banky, zdravotní pojišťovny, telefonní operátoři, apod.) by bylo zřejmě nejefektivnější (na volném trhu exekutorů) využívat služeb několika exekutorů na stejně vymezených teritoriích a vždy jednou za čas s nejméně úspěšnými exekutory ukončit smlouvu a náhodně vybrat jiné. Pro objektivní rozhodování o optimalizaci vymáhání by měli vyzkoušet všechny exekutory, nebo stanovit nějaké parametry, jak poznat ty úspěšné. Autoři analýzy o optimálním výběru sice hovoří, ale nijak blíže jej nepopisují, ačkoli korporátní klienti by jim tyto parametry jistě prozradili, nebo jejich určování naznačili.
Autoři překvapivě tvrdí, že snížení počtu exekutorských úřadů (monopolizace) by nepředstavoval hospodářský problém, ale vedlo by ke snížením odměny pro exekutory a tím z hlediska národního hospodářství by bylo jevem bezpochyby pozitivním. Dále se autoři zabývají zálohami za vedení exekuce, což by byl dle autorů pokus o monopol. Autoři pominuli, že zálohy jsou v zákoně již upraveny. Autoři dále dovozují různé teze, povětšinou proklamativních perel typu : ...že bude pokles poptávky po exekutorských úřadech, což bude mít dopad do zaměstnanosti v řádech stovek pracovních míst... ..pro věřitele bude nejjednodušší a nejlevnější odepsání pohledávky... .... Budou-li mít exekutorské úřady z titulu regulace zajištěny zakázky, tak nejsou motivovány k nejlepší možné činnosti. Tak bude urychlen proces zhoršování kvality vymáhání pohledávek. ....Výše zmíněná fakta jsou naprosto objektivní a není možné je zpochybňovat bez toho, že by došlo k popření zcela většinových a dominantní ekonomických názorů. ...Tyto úvahy jsou uváděny bez jakýchkoliv podkladů, dat, výpočtů, či příčinných souvislostí; nápadně se podobají tezím marx - leninské politické ekonomie.
Snížení vymahatelnosti.
Klíčová část analýzy a nejpodstatnější podklad pro závěr o nepřípustnosti teritoriality je v kapitole Snížení vymahatelnosti na str. 15. Autoři získali data od několika „systémových“ společností, které spolupracují s několika „prémiovými“ exekutory „...Všichni systémoví věřitelé uskutečňují „předvýběr“ vhodných exekučních úřadů a primárně spolupracují s těmi, které jim zajišťuji lepší výsledky, než jaké jsou obvyklé (jimi vybrané úřady můžeme považovat za „prémiové“) „...Tomuto tvrzení poněkud odporuje hodnota v grafu 7, která uvádí, že splátková společnost 2 využívá služeb exekutora, který je zjevně nejméně úspěšný (4,2 %). U jiného exekutora uvádí graf 10 úspěšnost přes 80%, ale s tím překvapivě ukončuje telefonní operátor spolupráci. Tyto prémiové předvybrané úřady jsou dle autorů nejkvalitnější a ostatní exekutoři jsou horší : ...“Třetím velice významným předpokladem je, že nejlepší exekutorský úřad z množiny „ostatních“ je vždy stejně úspěšný jako nejhorší exekutorský úřad z množiny „prémiových“ „... Pokud se zavede teritorialita budou všechny úřady vymáhat jako ty „ostatní“ tedy hůř než nejhorší prémiový. Tato úvaha je však zcela zcestná, protože vůbec nehodnotí a nezná úspěšnost „ostatních“ úřadů a to proto, že jednoduše pro vybrané společnosti nepracovali a srovnatelné údaje k dispozici nejsou. Jako základ poměřování úspěchu exekutorů autoři stanovili hodnotu „úspěšnost vymáhání“, která je uvedená v grafech a tabulkách – jako procento z objemu pohledávek, či úroveň vymožení pohledávky – autoři termíny libovolně zaměňují – proto není jasné, co je vlastně předmětem porovnání, zda celý objem všech pohledávek předaných exekutorovi, zda v jednom období, zda je míněno vymožení částky všech předaných pohledávek, či průměr z jednotlivých pohledávek jednoho exekutora a zda jsou pohledávky rovnoměrně rozdávány, či zda nemá jeden exekutor vybranější (likvidnější) portfolio, a zda je u všech společností stejná metodika posuzování, atd. Výsledky úspěšnosti vymáhání exekutorů uvedené v grafech jsou veskrze nesrovnatelné a vyvozovat z nich závěr skutečně nelze.
Autoři analýzy vytvořili závěr : Z výše uvedeného je jednoznačně prokazatelné, že by zavedení teritoriality vedlo ke snížení vymahatelnosti. Na základě námi sestaveného modelu, lze konstatovat, že pokles bude minimálně v řádech desítek procent. Tento závěr je postaven na nekonzistentních podkladech neurčitého původu, závěr nekoresponduje s údaji uvedenými v tabulkách a princip výpočtu je účelový, neobjektivní, bez porovnávacích variant, benchmarků, neopírá se o základní matematické a nebo statistické postupy. Tabulky jsou nesrozumitelné. Důvod využití vlastní metody, navíc srozumitelně nepopsané, navozuje účelovost, nebo nedostatek erudice autorů. Autoři provádí výpočet snížení vymahatelnosti, ale metodu či vzorec neuvádí a ani nevyužívají některou ze statistických, či matematických metod popsaných v učenicích pro střední školy. Na případného autora výpočtu neodkazují. Snížení vymahatelnosti není prokázáno.
Celkové hodnocení analýzy.
V analýze absentuje zadání. Teze uvedené v nadpisu analýzy jsou analyzovány pouze částečně.
Způsob zadání a výběr autorů je netransparentní a odporuje protikorupční koncepci současné vlády ČR. Není jasné financování práce spojené s analýzou.
O podjatosti autora analýzy doc. Ing. Luboše Smrčky, CSc. lze pochybovat, když m.j. 29.4.2014 v Lidových novinách publikoval článek "Kde končí rozum, tam začíná politika." kde se jednoznačně postavil proti teritorialitě.
Základní chybou analýzy je neexistence modelu, nebo východisek pro výpočet dopadů alespoň jedné z druhů funkční teritoriality s rovnoměrným nápadem krajské, či okresní, s teritorialitou s krajskou soutěží, případně jiného modelu teritoriality, a proto je analýza neobjektivní a tendenční.
Autoři se nezabývali situací, kdy by mohlo dojít k rozpadu stávajícího systému nepravé konkurence, ať již z důvodů ekonomických, či generační obměny a pro nedostatek zájmu o profesi.
U analýz se předpokládá posouzení různých variant prostředí. Pokud má analýza sloužit ke změně legislativy, je posouzení variant samozřejmostí.
Způsob hodnocení teritoriality je nepřesvědčivý, již z názvu odstavce „Snížení vymahatelnosti“ je zřejmé, že dopady teritoriality jsou negativní.
Analýza se tváří jako čistě ekonomická, autoři pomíjí zákonné vymezení činnosti exekutora, které logicky, stejně jako činnost soudů, zcela odporuje tržním principům.
Autoři analýzy neodkazují na autory popisující mechanismy trhů, či významné makro či mikroekonomy. Nepoužívají běžné způsoby výpočtů.
Autoři neprokázali vztah a nebo souvislost mezi velikostí úřadu a úspěšností.
Autoři opomíjí fakt, že exekutor získá plnění většinou jen při úspěchu.
Prodloužení času vymáhání exekucí po zavedení teritoriality není opět nijak argumentováno. Většina úkonů je lhůtována a za průtahy jsou exekutoři trestáni.
Autoři analýzy se nezabývali ekonomickým vztahem mezi exekutorem a oprávněným a povinným. Exekutor je podle zákona nestranný a nezávislý, a některé exekuce musí být zcela neekonomicky, ale po právu skončeny.
Autoři analýzy opominuli skutečnost, že exekutor není motivován pouze soutěží, ale rozdílem v příjmu při úspěšné a neúspěšné exekuci.
Legislativní doporučení, že je nutné definovat nucenou správu, je pouhým úzkým pohledem právního amatéra z hlediska zřejmě řídké praxe insolvenčního správce. Autorům uniklo, že není definována tzv. přenositelnost úřadu, kdy „úřad“ tvoří majetková podstata a exekuční spisy, přičemž „spisy“ nemohou být předmětem převodu, či přechodu, ale pouze převzetím novým exekutorem při změně exekutora.
Analýzu je nutné odmítnout jako celek z důvodů výše uvedených. Pro projednávání teritoriality soudních exekutorů nelze použít žádnou část, ani jakýkoliv závěr analýzy.
V Praze dne 9.7.2015
mluvčí Platformy za teritorialitu :
JUDr. Ing. Petr Kučera Mgr. Ondřej Svoboda
Soudní exekutor Kladno Soudní exekutor Praha 9
nám. Starosty Pavla č. 5 Beranových 130
272 01 Kladno 199 00 Praha 9
exekutor@eukladno.cz svoboda@eupraha9.cz
Platforma za teritorialitu je názorová výzva skupiny soudních exekutorů určená veřejnosti. Platforma usiluje o přijetí zákona, jenž nastaví podmínky pro spravedlivé vymáhání, které nebude pro dlužníky likvidační. Platforma za teritorialitu navrhuje zavedení systému územní působnosti exekutorů s rovnoměrným rozvrhem, který bude odpovídat územní působnosti krajských soudů ve spojení s motivačními prvky, tak jak je obvyklé v ostatních státech Evropy.